Nikdo neplatí daně rád a na druhou stranu je potřeba říct i druhou část příběhu. Děčín měl dlouhé roky jednu z nejnižších daní z nemovitosti mezi statutárními městy v ČR. Koeficient 1 už dnes měla jen málokterá větší města. Teď se nastavilo to, co je jinde běžné – koeficient 2.
Důležité je také říct, že velkou část zdražení už předtím udělal stát, který od roku 2024 zvýšil základ daně zhruba o 80 %. Město teď upravilo svůj místní koeficient. Daň z nemovitosti je navíc jedna z mála daní, která zůstává přímo městu. Neskončí v Praze, ale v Děčíně.
Proč se to udělalo? Protože město má obrovský majetek a infrastrukturu, která stárne – silnice, chodníky, mosty, veřejné osvětlení, MHD, kanalizace, školy, sportoviště… a ceny stavebních prací i energií šly brutálně nahoru. Jen opravy komunikací a infrastruktury dnes stojí násobně víc než před pár lety. V současné době se každý rok do oprav infrastruktury dává zhruba 2x tolik, než se vybere na dani. Ani teď výběr daně nepokryje všechny opravy infrastruktury, ale město se nebude tolik propadat do dluhu na infrastruktuře jako do dnešní doby.
Reálně to znamená, že bez vyšších příjmů bychom buď:
zastavili investice,
nechali město postupně chátrat,
nebo zdražili jiné služby lidem ještě víc.
Varianta, kdy se část peněz vrátí zpět do města formou oprav a investic je za nás lepší, než aby se skokově zdražovalo jízdné, odpady nebo se rušily služby.
Ty peníze navíc půjdou třeba do:
oprav silnic a chodníků,
modernizace MHD a zastávek,
parkování,
bezpečnosti a kamerového systému,
kanalizací,
veřejného prostoru a dalších investic.
Chápeme, že je to velmi nepopulární krok, ale nebylo to rozhodnutí typu „pojďme lidi odrbat“. Spíš snaha udržet město funkční a dál ho posouvat, protože jinak bychom za pár let jen hasili průšvihy místo rozvoje.